Back to Top

Kázání na neděli 14. ledna 2018

neděle 14. leden 2018 8:31

Příběh povolání Filipa a Natanaela za učedníky Ježíšovy ukazuje, jakým způsobem Bůh připravuje člověka k službě. Děje se tak postupně, Bůh učí člověka skrze slovo druhého člověka naslouchat svému slovu. Samuel šel třikrát za sebou ke knězi Élímu, protože si myslel, že jej volá on. To znamená, že Bůh mluvil nejdřív ústy kněze Élího. Až napočtvrté Élí sám pochopil o co jde a naladil Samuelovy uši na vnímání slova Božího.

Když jsem začínal s křesťanstvím, nejdříve jsem z krize identity docela dlouho, několik let, chodil za farářkou Martou Silnou, ke které mě jednoho dne přivedl spolužák ze školy. Učila mě číst Bibli a poznávat Boží obraz ve mě. Přiváděla mě postupně ke Kristu, lépe řečeno, já jsem se učil ve slovech své farářky slyšet volání Hospodinovo. A vůbec jsem si tenkrát nepřipouštěl, že by mluvil někdo jiný, než ona. Její vyučování mě dokonce podnítilo k tomu, že jsem nastoupil na teologickou fakultu.

Teprve v prvním ročníku teologie jsem se odhodlal a nechal se pokřtít. Až po křtu se ale začaly dít opravdu nové věci. Začal jsem chápat, jak hluboká proměna sebe sama mě ještě čeká. Musím přiznat, že tato proměna stále trvá a jak začínám chápat dnes, bude trvat až do konce mého života. Od té doby, co jsem zvedl zadek od fíku jako Natanael, učím se naslouchat Hospodinu.

Být připraven slyšet Boha není jednoduché, ale také to není nemožné. Je to cílem hledání každého křesťana a především kněze. A každý, kdo jej opravdu slyší, vede ostatní nikoli k sobě, ale k Bohu. To je smyslem výroku „„Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“ Syn člověka, bar naša znamená v aramejštině lidskou bytost. Slovo syn se vztahuje na pokračování rodu, je předáván život z otce na syna. V orientálním myšlení to bylo chápáno tak, že se na syna vztahuje otcovo požehnání, které otec sám přijal od Boha. Je to vlastně jakési předávání světla Božího. Ruku v ruce s tím šlo předávání tradice, otec vyučoval syna tradici svých předků. Učitel svého žáka učil být sám sebou. „Syn člověka“ není mesiášský titul, je to označení pro mne, pro tebe, pro každého z nás. Že toho nejsme hodni? Ale ano. I Natanael byl nedůvěřivý, podléhal pověrám, pochyboval. A jeho kámoš Filip, kterého Ježíš povolal, nijak neargumentoval, jenom mu řekl: Pojď a přesvědč se sám.

Možná to nevíte, podle organizace Open doors je v současné době na světě STO MILIONů pronásledovaných křesťanů! Budou vás tupit a pronásledovat pro mé jméno, blaze těm, kdo jsou pronásledováni…to jsou první veřejná slova Ježíšova (Mt 5). Lidé na světě na můj vkus až příliš často musí zachraňovat své holé životy, svoje důstojné lidství. Proto Spasitel je ochráncem obětí a tváří v tvář smrti stojí andělé člověku nejblíže. Sestupují na syna člověka, na lidskou bytost, přinášejí mu ochranu a pozvedávají jeho duši k Bohu, vystupují k němu, aby nás naučili přijímat utrpení, které si často a zbytečně vytváříme sami i navzájem. Kristus svým učením dal smysl chudobě, svou obětí dal smysl utrpení, svým vzkříšením dal smysl samotě. Křesťanství je náboženství pro poražené, vyděděnce, marody, homosexuály, sirotky a vdovy. Blaze tomu, kdo se nad tím neuráží a také tomu, kdo z křesťanství nedělá velkopanské sektářství. Kristus totiž dává naději těm, kteří již žádnou nemají. Amen

Biblické texty: 1.Sam 3.3b-10.19; 1.Kor 6,12-20; Jan 1,43-51

Kázání připravil bratr Tomáš Procházka, farář v Klatovech