Back to Top

Kázání na Pilsen Pride

pondělí 26. srpen 2019 12:23

Sestry a bratři, milí přátelé, nedávno se na facebooku objevila otázka: „Jak byste nevěřícímu příteli několika slovy vysvětlili podstatu křesťanství?“ Odpovědi tam padaly různé, většinou inteligentní, někdy i vtipné, vždy nahlížející tento fenomén z nějakého zajímavého úhlu. Mnohé napověděly o lidech, kteří je psali, o jejich životních postojích, progresivitě či duchovní strnulosti. Dlouho jsem přemýšlel, co tam napíšu – nakonec jsem nenapsal nic, že jo – ale kdybych se k tomu odhodlal, pak bych uvedl určitě lehce provokativní citát alexandrijského patriarchy svatého Athanásia: „Bůh se stal člověkem, aby se člověk stal bohem.“

Pozemský život je určitou zkouškou – nebo spíše sledem zkoušek – kterými má člověk růst, dospívat, dosáhnout božství, „theosis“. K božství jsme byli stvořeni. Ale k tomu potřebujeme očišťující Moc, přicházející shůry. Božský Logos, nepopsatelné zářící Světlo, božská Moudrost celého vesmíru, sestupuje na Zem, a přijímá lidské tělo se všemi jeho slabostmi, nedostatky, ano i handicapy. Žít v hmotném světě – to není zrovna snadné, dokonce ani pro Boha, který se stal člověkem. Někdy se uvádí, že úspěch prvotního křesťanství v záplavě všemožných kultů římského impéria byl v tom, že představovalo Boha, trpícího solidárně s lidmi. Toho hromovládní Jupiterové a přemoudřelé Minervy schopni jaksi nebyli.   Ježíšův život měl do nějaké vesnické idylky dost daleko a potupná, nesmírně bolestivá smrt na kříži jen dovršila to, co bychom mohli směle nazvat „pořádně zpackanou existencí“.  Kdyby…  nepřišlo Vzkříšení.

Někdy si říkáme, že jsme měli docela smůlu – zejména pokud jsme se narodili jako albíni v Tanzánii, čandalové v Indii, či gayové v Čečensku.  Náboženství nebo politické přesvědčení změníme snadno. Původ z nejnižší kasty, sexuální orientaci nebo barvu kůže ne. (I když tedy Michael Jackson, jestli se nepletu, trochu zbělel…) Ale Božím záměrem není člověka deptat, rozdat mu hned na začátku špatné karty.  To, že nemáme v ruce všechna čtyři esa (a páté „pro sichr“ schované v rukávu) ještě neznamená, že nemůžeme vyhrát.  Naopak, tu šanci má každý z nás. A nezapomeňme, že mnohdy to, co pokládáme za definitivní prohru, je v Božích očích triumfálním vítězstvím. Důležité jsou při téhle hře totiž jen dvě věci: hrát poctivě a nevzdat jí. 

Čím tuhle homilii uzavřít? Jakým posláním? Napadá mě citát svatého Klementa Alexandrijského, který ukazuje ke smyslu našeho bytí: „Jsme předurčeni k tomu, abychom seděli na trůnech s ostatními bohy, kteří na toto místo byli jako první dosazeni Spasitelem.“

Amen.

...

Jeremjáš 17, 9 – 14

Žalm 72 (celý)

Jan 16, 29 – 33