„Jdi, víra tvá tě zachránila.“ – Kázání Vladimíra Karbusického na diecézním shromáždění 26. 10. 2024

Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho!" I zavolali toho slepého a řekli mu: "Vzchop se, vstaň, volá tě!" Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš mu řekl: "Co chceš, abych pro tebe učinil?" Slepý odpověděl: "Pane, ať vidím!" Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila." Hned prohlédl a šel tou cestou za ním. (Marek 10, 46-52)

Milé sestry a milí bratři,

dnes, kdy se scházíme na diecézním shromáždění, abychom společně uvažovali o budoucnosti naší diecéze na příštích sedm let, zamysleme se společně nad příběhem slepého Bartimaia z Markova evangelia. Napsal jsem si symbolicky sedm hlavních bodů.

1. Vytrvalost ve víře

Bartimaios, ačkoliv slepý a na okraji společnosti, měl odvahu volat na Ježíše navzdory zástupu, který ho napomínal. V dnešní době plné zmatků a skepticismu nás jeho příběh vyzývá k vytrvalosti ve víře. I když se nám může zdát, že naše modlitby nejsou vyslyšeny nebo že svět kolem nás je hluchý k našemu volání, není tomu tak. Jen to chce vytrvat ve víře a důvěře v Boha.

2. Odvaha být jiný

Bartimaios se nebál být jiný a vystoupit z davu. V naší společnosti, která často tlačí na konformitu, vidíme u Bartimaia odvahu být autentický ve své víře a vystoupit z davu. Nebojme se vyjádřit svou víru a svůj názor, i když to může být nepopulární nebo nepochopené.

3. Rozpoznání Ježíše v našich životech

Bartimaios rozpoznal v Ježíšovi Mesiáše, když ho nazval "Synem Davidovým". V dnešní době plné různých duchovních nabídek a filozofií je důležité, abychom i my dokázali rozpoznat Ježíše jako našeho Spasitele a Pána. Nebáli se ho následovat a také se nebáli o něm svědčit ostatním.

4. Boží milosrdenství v akci

Ježíšova reakce na Bartimaiovo volání ukazuje Boží milosrdenství v akci. I dnes, uprostřed našich problémů a trápení, můžeme spoléhat na Boží milosrdenství. Bůh slyší naše volání a je připraven nám pomoci, podat nám pomocnou ruku. Nabízí nám ji neustále. Na nás je, abychom jeho nabídku přijali. Pokud na Boží milosrdenství neodpovíme a nepřijmeme je, v našem životě se nic nezmění.

5. Transformace a následování

Po svém uzdravení Bartimaios následoval Ježíše. Tím nám připomíná, že setkání s Kristem by mělo vést k transformaci našeho života. Nejde jen o to, abychom přijali Boží dar, ale abychom také změnili směr našeho života a následovali Krista.

6. Duchovní slepota

Bartimaiova fyzická slepota může symbolizovat naši duchovní slepotu. V dnešním světě plném informací a podnětů můžeme být slepí k Boží přítomnosti a Jejímu působení v našich životech. Proto nezapomeňme prosit o "otevření očí" pro duchovní realitu kolem nás.

7. Výhled do budoucnosti

Stejně jako Bartimaios hleděl do budoucnosti s nadějí po svém setkání s Ježíšem, i my dnes hledíme do budoucnosti naší diecéze. Chceme začít uskutečňovat vizi na dalších sedm let. Toto číslo není náhodné. V Bibli symbolizuje plnost, dokonalost a Boží plán. Vzpomeňme na sedm dní stvoření, sedm let hojnosti, ale také na sedm let hladu, na která bylo nutné se připravit a zabezpečit se. Příštích sedm let, které se před námi otvírají, mohou být příležitostí k naplnění Božího záměru pro naši diecézi.

Závěr

Když uvažujeme o financování naší diecéze, můžeme se inspirovat Bartimaiovou vírou. On věřil, že Ježíš změní jeho život. I my tedy věřme, že Bůh poskytne prostředky pro naši službu. Zároveň jsme povoláni k moudrému hospodaření, jako dobří správci Božích darů.

Bartimaios měl odvahu volat na Ježíše a pak ho následovat. I my potřebujeme odvahu k vytvoření nových vizí pro naši diecézi. Nebojme se hledat cesty nejen k financování, ale především k šíření evangelia.

Příběh Bartimaia nás inspiruje k vytrvalé víře, k odvaze být jiní, a otevřenosti vůči Božímu vedení. Když hledíme vstříc budoucnosti naší diecéze, pamatujme, že Bůh je s námi na cestě. Příštích sedm let je příležitostí k růstu, obnově a naplnění Božího záměru.

Modleme se za moudrost při plánování i konání, za odpovědnost při financování a za srdce otevřená Božímu vedení.

Věřím, že s Boží pomocí a naší společnou prací můžeme v těchto sedmi letech položit pevné základy pro budoucnost naší diecéze. Stejně jako Bartimaios projevil odvahu a víru, když volal na Ježíše, i my jsme nyní voláni k odvážným krokům a hluboké důvěře v Boží vedení. Máme možnost vybudovat stabilní strukturu, která nám umožní pokračovat v našem poslání i v době, kdy se zcela změní financování a fungování církve. Jako Ježíš naslouchal Bartimaovi v jeho nouzi, musíme i my naslouchat potřebám lidí i potřebám našich společenství v náboženských obcích a hledat způsoby, jak je naplnit.

Toto období pro nás může být časem, kdy posílíme naše vzájemné vztahy, prohloubíme naši víru a rozšíříme naši službu. Pak také uvidíme, jak se naše farní společenství stávají místy, kde lidé nacházejí oporu, inspiraci a sílu k životu víry.

Věřím, že v nastávajících a pro nás důležitých sedmi letech vstoupíme do období, kdy - podobně jako Bartimeus - prohlédneme a jasněji uvidíme Boží záměr pro naši diecézi. Objevíme nové cesty služby, posílíme naše stávající činnosti a připravíme se na budoucnost, ve které budeme schopni efektivně šířit evangelium a sloužit potřebným, bez ohledu na vnější okolnosti.

Kéž nás Bůh vede, inspiruje a posiluje na této cestě. Amen.

Vladimír Karbusický, tajemník diecézní rady

(Foto: Helena Hrabětová)