Postní dopis bratra biskupa Lukáše

Do postní doby si nesu velkou radost a zároveň bolest. Obojí souvisí s důvěrou. Radost z poznání, že Bůh důvěřuje nám, tobě i mně. Bolest ze zkušeností, jak málo důvěřujeme Bohu, sobě i ostatním, včetně těch, které oslovujeme "sestro" a "bratře". Ta radost je jako med a bolest jako popel. 

V církvi často hovoříme o víře, ale méně o důvěře. Aby se nám víra "nezdrcla" na soubor vznešených abstraktních idejí bez vazby na život (postaru se říkávalo "světonázor"), potřebujeme si právě v postní době připomenout, co znamená věřit v Boha a Krista. A co jiného to znamená než důvěřovat Bohu a Kristu? 

Ve světě, kde se nám odmalička vštěpuje, že nikomu se nedá věřit, se obtížně učíme důvěře. Navíc jsme prožili zklamání z lidí, kterým jsme věřili (a jiní zas věřili nám a taky se "spálili"). Jenže v takovém světě se nemůžeme cítit jako doma. Někdy je těžké důvěřovat, ale ještě těžší je přežít bez důvěry. 

Cestou ke znovunalezení důvěry je poselství evangelia, v jehož jádru spočívá Boží důvěra v člověka. Bůh nám důvěřuje natolik, že právě nám, tobě i mně, svěřil poklad víry. Vybral si nás, abychom nesli oheň Ducha, zářili světlem Krista. My pořád máme pochybnosti, ale Bůh je nemá. Věří nám víc než my sami sobě. 

Jestliže mi důvěřuje Bůh, co mi brání, abych začal důvěřovat, že i já patřím do příběhu jeho milovaného Syna, člověka Ježíše, jenž ho nikdy nezklamal a svou odpouštějící a uzdravující lásku nabízí i mně? 

Bůh mi důvěřuje a přeje si, abych v jeho lásku uvěřil a žil z toho, čemu věřím. Neboť je to láska, která křísí z mrtvých. Křísí z mrtvých mou důvěru ve smysl života, v krásu světa, v naději, že zlo nemá poslední slovo. Proč to vzájemně mezi sebou v církvi více nesdílíme? Proč se častěji neradujeme z důvěry, kterou Bůh projevil nám, tobě i mně, bez ohledu na naši různost a názorové neshody? 

Z příběhu, do něhož si nás Bůh s důvěrou pozval, jsme si toho zatím až příliš mnoho vzájemně neřekli, nevyprávěli si o slávě, do níž vstoupil vzkříšený Kristus a kam jdeme v jeho požehnaných stopách. 

Jak zpívá Robert Plant: "I believe it's so much glory from the story untold." – "Věřím, že je mnoho slávy v nevyřčeném příběhu." Zkusme jej v postní době sdílet, vyprávět si jej, důvěřovat, že v tom příběhu je místo pro každého z nás. Třeba k vlastnímu překvapení časem zjistíme, že více věříme i jeden druhému. 

"Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen." (Římanům 10, 9)

Lukáš Bujna, plzeňský biskup, 5. března 2025